Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

VÝVOJ JEDINCE, EMBRYONÁLNÍ VÝVOJ, POSTEMBRYONÁLNÍ VÝVOJ

začíná oplozením vajíčka a končí zánikem jedince
2 části : 1) embryonální období – vyvíjí se a roste
                    2)postembryonální období – jedinec dospívá a rozmnožuje se

 EMBRYONÁLNÍ VÝVOJ
- oplozené vajíčko (zygota, synkaryon) – 2 sady chromozomů hned po oplození vstupuje do
I .BLASTOGENEZE (vývoj zárodečného listu)
a) rýhování – může nastat už několik minut po oplození (mitóza)  vznikají 2 dceřiné buňky – blastomery  navazuje několik navazujících mitóz ( odpadá interfáze)  počet buněk narůstá ale velikost útvaru zůstává stejná (buňky se zmenšují)  vzniká morula (může dojít k různému dělení na pólech  různá velikost buněk)  morula se vyvíjí vzniká blastula (uvnitř se začíná vytvářet dutina blastocel)

b) gastrulace- (vmáčknutí)  vzniká gastrula
vzniká  i) přesouváním (imigrace) buněk
              ii) vchlipování (invaginace)
         u různých živočichů různé způsoby
          vznikají 2-3 zárodečné listy
         pokud živočichové zůstávají na tomto stupni vývoje  diblastika (gastrulovci) – 2    
         zárodečné listy (uvnitř endoderm, povrch ektoderm)
         může se vytvořit mezoderm (3.zárodečný list)  triblastika
         mezoderm – vytváří se mezi ektodermem a endodermem, může mít povahu
         parenchymu, epitelární  mezenchym  (slouží jako výstelky), z mezodermu vznikají
         pohlavní orgány, ledviny, svalstvo
         zárodek se dál vyvíjí

c) nerulace – typické u obratlovců nebo strunatců, vytváří se chorda a mícha

II. ORGANOGENEZE
zahájena intenzivním růstem zárodku, který začíná dostávat rysy dospělce
dochází k diferenciaci buněk ( v souvislosti s vývojem zárodečných listů)
dochází k protahování a ohýbání těla do určitého tvaru
z jednotlivých zárodečných listů vznikají orgány

1) EKTODERM – z něj vzniká pokožka + její deriváty, dřeň nadledvin, vylučovací orgány bezobratlých, vzdušnice, vnější žábra (u pavoukovců), výstelka přední a zadní části trávicí trubice, nervová soustava
2) ENDODERM – výstelky střední části střeva, trávicí žlázy, plíce obratlovců, štítná žláza, chorda dorsalis
3) MEZODERM – nejdříve se rozliší celomové váčky, které se rozdělí na hřbetní části na tzv. somity a v břišní laterální destičky
somity – škára, kostra, kosterní svalstvo, ledviny, vývody pohlavních žláz
laterální destičky – pohlavní žlázy, části pohlavních vývodů
mezenchym – srdce, cévní soustava, osrdečník, střevní závěs ( v oblasti laterálních destiček)




POSTEMBRYONÁLNÍ VÝVOJ
začíná uvolněním zárodku z vaječných obalů, což probíhá 2 způsoby

A) NEPŘÍMÝ VÝVOJ  (vývoj s proměnou) – mezi embryem a dospělcem je stádium larvy
Vývoj hmyzu z vajíčka  larva  svlékání, po posledním svlékáním vzniká imago (dospělec) = larva podobná dospělci – menší, bez pohlavních orgánů
i) hmyz s proměnou nedokonalou – (rovnokřídlí, švábi) – larvy (najády) – nymfy
ii) hmyz s proměnou dokonalou – vloženo stadium pupy (kukly) – dochází k metamorfóze (proměně)  rozpuštění tkání  přestavba  dospělec  kukla proměna  dospělec s jinými znaky (motýli)
Typy larev : housenky, housnice, ponravy, strusky

B) PŘÍMÝ VÝVOJ – zárodek podobný dospělci
Zárodek je připraven na samostatný život, podobný dospělci, roste, dospívá, vyvíjí se pohlavní orgány
Vývoj v těle matky – aby zárodek byl co nejlépe připraven k samostatnému životu
Zygota se mění v trotoblast a amnioblast, z části buněk vznikají zárodečné obaly a z části plodová voda
Vytváří se amniová dutina –ohraničena blánami, bývá naplněna tekutinami (u obratlovců – plodová voda), 2 blány : amnion (vnitřní)
                                           Chorion (seroza) – vnější
      vytváří se až u amniot = plazi, ptáci, savci (plazi, ptáci –vajíčka vyvíjející se mimo tělo
      matky, savci-přímý porod + mateřské mléko)
      -obaly zabraňují vysychání zárodku
      savci – vyvíjí se uvnitř matky  porod  v prvních dnech vývoje mimo tělo matky –
      výživa pomocí mateřského mléka (typické složení pro jednotlivé druhy – bílo/masožravci)
      porod –blány prasknou  zárodek vypuzen z těla ven s placentou, která zajišťuje výživu
      zárodku před porodem (vzniká propojením sliznice s výběžky chorionu)

HERMAFRODITISMUS + GONOCHORISMUS

Hermafrodité – vytváří pohlavní buňky

a) primární hermafroditismus – u druhů, kde se nikdy nevyskytoval gonochorismus (ploštěnky, měkkýši), častý u přisedlého způsobu života

b) simultární hermafroditismus – ve stejnou dobu dozrávají spermie i vajíčka, aby se zabránilo samooplození  samčí a samičí pohlavní vývody na různých částech těla

c) sukcesní hermafroditismus – pohlavní buňky samčí a samičí pohlavní buňky dozrávají v určitém časovém odstupu (  zabraňuje se samooplození)
- převládá samooplození
- se vzájemným oplozením – vyvíjí se spermie i vajíčka v jednom, jedinec se v určitém období chová jako samec či samice
gonochorismus – jeden jedinec vytváří pouze samčí nebo samičí pohlavní buňky

OSEMENĚNÍ – INSEMINACE

Střetnutí spermie s vajíčkem
a) oplození vnější – spermie i vajíčka vypuštěna do vody v obrovské kvantitě
b) vnitřní oplození – probíhá uvnitř těla samičky, spermie vnikají do pohlavního ústrojí samičky (menší množství vajíček, hodně spermií) , biologický boj – jen nejschopnější spermie oplodní vajíčko
   
    OPLOZENÍ
    splynutí vajíčka a spermie, probíhá u většiny živočichů stejně
    spermie se dostane k vajíčku  přichytí na povrchu vajíčka  vajíčko vypouští speciální
    chemické  látky podporující positivní chemotaxi spermií = gamony
vajíčko vylučuje gynogamon I – urychluje pohyb spermií směrem k vajíčku, umožňuje
      přilepení spermie k vajíčku ve chvíli, kdy pronikne první spermie
gynogamon II – zabraňuje pronikání dalších spermií
spermie vylučují androgamon I – funkce: tlumí pohyb  prodlužuje život spermií (zásobní látky se při pohybu spotřebovávají – vyčerpání  odumření), je vylučován když gynogamon I není přítomen
androgamon II – vylučován když se spermie dostane k vajíčku, umožňuje její proniknutí do vajíčka – rozpouští jaderný obal
ve vajíčku se rozpouští obal spermie  splynutí samiččího a samčího jádra  SYNKARYON



PARTENOGENEZE – vývoj neoplozeného vajíčka
Vyskytuje se u mnohých živočichů ve chvíli, kdy jsou příhodné podmínky  vajíčka se začnou vyvíjet i bez oplození
Typické pro mšice, pakobylky, perloočky
Z genetického hlediska – nepohlavní rozmnožování

OOGENEZE – vývoj vajíček , nižší počet vajíček

Probíhá v Gráfově falikulu ve vaječnících
Začátek – primordiální gonocyty z nich se vytváří oogonie (malé buňky s velkými jádry). U plazů, ptáků a savců se už během zárodečného vývoje oogonie mění mitózou na oocyty 1. řádu. Takto jsou uchovány až do pohlavní zralosti. Pak se postupně až 10 000x zvětší, potom meiotickým dělením vznikají oocyty 2. řádu a buňka pólová. Oocyty 2. řádu vstupují do druhého zracího dělení a vzniká ootida  a buňka pólová a z první buňky pólové vznikají další 2 buňky pólové (využívají se pro výživu), ootida se mění na zralé vajíčko


Typy vajíček –
Liší se tím jakým způsobem se do vajíček ukládají zásobní látky, ty jsou uloženy ve žloutku  (žloutek obsahuje zásobní látky, které vyživují vyvíjející se zárodek – zrna vitelinu, nukleové kyseliny, bílkoviny, tuky), na  žloutku vzniká animální ( budoucí zárodek) a vegetativní pól (výživa – soustředěn žloutek)

a) holoblastická vajíčka – buď málo žloutku nebo jsou úplně bez něho
i) alecitální – nemají vúbec žloutek
ii) izolecitální – málo žloutku, volně rozptýlen v cytoplazmě
iii) heterolecitální – málo žloutku, ale typické pólové rozlišení (vegetativní, animální pól)

b) meroblastická (polylecitální) – hodně žloutku
i) telolecitální – animální pól je malý,zatlačen zbytkem vajíčka tvořeného žloutkem (ptáci)
ii) centrolecitální – žloutek je pod povrchem vajíčka a jádro je ve středu (hmyz)

   
    Vaječné obaly – mimo tělo matky
a) primární obaly – vylučovány vlastním oocytem, pružné membrány (žloutková blána – ptačí, žíhaná blána – savčí)
b) sekundární obaly – vznikají činností buněk orgánů , ve kterých se vajíčka vyvíjí, např. chorion (chitinózní obal vajíček hmyzu)
c) terciální obaly – vznikají až po oplození, činností přídatných žláz v pohlavních orgánech (skořápky, kožovité blány, bílek,..)

POHLAVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ

- většina živočichů
- vytvoření speciálních buněk (gamety), vznikají meiózou (redukční dělení) v pohlavních orgánech

1) Prvoci – k obohacení genetického materiálu  umožněn vývoj
a) konjugace (spojení) – 2 buňky se k sobě připojí buněčnými ústy,
      makronukleus se rozpadá, mikronukleus se dělí 
      vzniká:   menší jádro – samčí (migratorní)
                     větší jádro – samičí (stacionární)
      dojde k výměně migratorních jader a následnému splynutí migratorního a
      stacionárního jádra  oddělí se  objeví se makronukleus  navazují
      mitózy
b) kopulace – 2 jedinci se začínají chovat jako jeden – gomonti (splynutí těchto
      2 buněk) , splynutím vzniká zygota, ta se dál nepohlavně rozmnožuje – vždy
      schizogonie

2) Mnohobuněční –
OOGAMIE – pohlavní buňky jsou morfologicky odlišné (vajíčko, spermie) se vyvíjí v pohlavních orgánech (gonády)

SEPRMATOGENEZE – vývoj spermie
V semenných kanálcích, které jsou vystlány Sertoliho vrstvou (zárodečný epitel), slouží k výživě. Nad Sertoliho vrstvou jsou pohlavní buňky, ty se dále dělí na spermatogonie. Ta se dělí mitózou a vznikají 2 spermatocyty prvního řádu. Ty vstupují do prvního zracího dělení a vznikají spermatocyty druhého řádu. Následuje 2. zrací  dělení a vznikají spermatidy (spermie bez bičíku) dále se diferencují ve spermie

Typy spermií – podobné bičíkovcům, vyjímečně bezbičíkaté spermie (korýši, roztoči, škrkavky)
Bičíkaté – hlavička = buněčné jádro s genetickým materiálem
                 krček –obsahuje mitochondrie
                 bičík – obyčejná stavba
např- explosivní spermie  
u mořských plžů – „autobusové spermie“ – spermie rozvážející ty pravé

FYLOGENEZE ROZMNOŽOVÁNÍ ŽIVOČICHÚ

- reprodukce organismů
- zachování živočišného druhu
nepohlavní (asexuální)
pohlavní (sexuální)


NEPOHLAVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ
u jednoduchých  dělení buňky
z mateřského jedince vznikají 2 nebo více jedinců, dceřiní jedinci mají geneticky shodný materiál jako mateřský jedinec
amitóza, mitóza

1) Prvoci – mitóza  a) dělením – buňka se rozdělí na 2 stejné části
                                                       nálevníci – dělí se příčně
                                                       bičíkovci – dělí se podélně

                                  b) pučením – na mateřském jedinci se vytvoří pupen  zvětšení
                                                        oddělení

                                  c) rozpadem (schizogonie) – několikanásobné dělení jádra, kolem jader
                                                        okrsky cytoplazmy  náhlé rozdělení  velké množství
                                                        jedinců

2) Mnohobuněční – tělo se může rozpadnout, pupen,…  
a) dělení (fisiparie) – mateřský jedinec se rozdělí na 2 či více částí
       dceřiné organismy ( žahavci, kroužkovci,..)
      Paratomie = přestavba jednotlivých částí těla ještě před rozpadem
      (např. strobilace medůzovců , i vznik nových článků tasemnic
      Architomie – k přestavbě těla dochází až po rozpadu
      (ploštěnci, hvězdice, kroužkovci) , během zárodečného vývoje
        polyembrionie (pásovci, blanokřídlí, jednovaječná dvojčata)

b) pučení (gemiparie) – typické pro houby, žahavce, pláštěnce
mateřský + dceřiný jedinec zůstávají propojeni (korály)
Pučení vnější (gematio) – kdekoli na těle pupen  roste
i) nahodilé – nezmaři – časem oddělení
ii) stolonární –trubýši –vznik kolonií, vytváří se ze stolonů (šlahounnovité výběžky)
                                          Pučení vnitřní (gaulatio) – sladkovodní houby, vnitřní pupeny,
                                                               kam  se soustředí část těla, vše se obalí amfidisky

c) Fragmentace – (houby, polypy, sasanky), z mateřského jedince se
      oddělují části těla, ze kterých dorůstají noví jedinci

LEDVINY- tvořené nefrony  tvořené z ledvinových tělísek a ledvinových kanálků ,

Nefrony vzhledově připomínají metanefridie, procházejí složitým vývojem  - původně segmentované v řadě za sebou  shlukování

Typy :
a) holonefros – výrazná segmentace, v každém tělním článku se zakládá nálevka a klubíčko  (glomerulus), napojeny na primární močovod – Wolfova chodba, hlavně u zárodků, larvy některých kruhoústých, u dospělců nezachován v tomto stavu vývoj ke složitějším

b) předledviny (pronefros)- anatomicky podobné metanefridiiím, párovitý orgán, mezi nimi   probíhala hřbetní tepna a z ní do každé pronefros ústila malá tepénka – klubíčkovitý tvar, ve vláečnici vzniká velký tlak krve tekutina je filtrována směrem k nálevce  filtrát je veden Wolfovou chodbou ven do kloaky, v kanálech dochází ke zpětnému vstřebávání,v přední části těla      ( krhoůstí, kostnaté ryby, larvy obojživelníků)

c) opistonefros – vzniká ze zadní části holonefrosu, postupně dochází ke ztrátě segmentace,
      dochází ke zvětšování počtu kanálků, postupně se začínají vytvářet Bowmanovy váčky a
      glomeruly se do nich začínají zanořovat, rozvoj druhotného močovodu, Wolfova chodba
      se mění ve vejcovody, u některých skupin má Wolfova chodba fci chámovodu

d) prvoledviny- stavebně podobné opistonefros, anatomicky zdokonalené, mají tvar celistvého orgánu

e) pravé ledviny (metanefros) – u vyšších obratlovců, vytváří se přeměnou opistonefrosu dochází k úplnému uzavření glomerulu v Bowmanově váčku (+vyšší počet)  sběrné kanálky  ledvinové pánvičky  močovod  močový měchýř  močová trubice      tvar  se různí podle druhu

kruhoústí -opistonefros

Ryby – může se vyskytovat i pronefros, ale spíš opistonefris s poměrně dobře uzavřené nefrony

Obojživelníci – převážně opistonefros – nefrony se začínají shlukovat

Plazi – pravé ledviny, které se nacházejí v zadní části těla, není vytvořena Henleyova klička

Ptáci - v dospěloti pravé ledviny, Henleyova klička vytvořena, moč se ukládá ve formě bílého povlaku na trusu

Savci – pravé ledviny, močový měchýř, tvar ledvin typický pro jednotlivé skupiny

D) suchozemští živočichové

      Ztrácení vody: odpařování (povrch těla, dýchací orgány), trávicí soustava (výměšky
      trávicích  žláz), vylučovací orgány (dusíkaté zplodiny organismu)
      Získávání vody – s potravou, pitím, oxidace živin při látkové přeměně
      OMEZENÍ ZTRÁT VODY
      - málo propustný povrch těla pro vodu(kutikula, zrohovatělá pokožka,
      - speciální stavba dýchacích orgánů, minimální výměna plynů
      - vstřebávání vody v poslední části trávící trubice (trávicí soustava)
      -Hypertonická moč – vytvářena ledvinami, osmotický tlak je několikanásobně vyšší než
       osmotický tlak tělních tekutin, kys. močová  kašovitá moč téměř bez vody

       schopnost žít v prostředí téměř bez vody – využití metabolické vody (z látkové
      přeměny)- moli,… + živočichové druhotně přizpůsobení životu ve vodě (kytovci) –
      zachovali si suchozemský typ  



1) Prvoci – pulsující vakuoly – odstraňují vodu a odpadní látky

2) Houby, žahavci, žebernatci- nemají speciální vylučovací orgány, odpadní látky vylučují přímo do prostředí

3) Ploštěnci – protonefridium –  tvořené plaménkovou buňkou a močovým kanálkem, do
                                                      kanálku se dostávají tělní tekutiny s živinami a odpadními  
                                                      látkami dochází k resorpci pohyb do močovoduu  
                                                      motolic vstupuje do močového měchýřku  ven z těla,
                                                      u nejprimitivnějších nejsou – vylučovací fci - amébocyty

4) Pásnice- protonefridia v přední části těla

5) Hlísti – jednoduchá vylučovací trubice
6) Měkkýši  -metanefridia – tvořena obrvenou nálevkou, na níž navazuje systém kanálků, nálevka se většinou otevírá do osrdečníku, kanálky ústí do močového kanálku  zpětné vstřebávání živin  ven z těla                                                                                          bojanovy žlázy – speciálně upravené vylučovací orgány metanefridického typu

7) Kroužkovci – metanefridia – obrvená nálevka vstupuje v jednom a vyúsťuje v druhém článku, párovité                                                                                                           mnohoštětinatci – solenocyty – paličkovité buňky, které navazují na kanálek a mají bičík, chloragogenní buňky – nachází se ve výstelce tělní dutiny, ukládají se do nich pevné zplodiny, látky zde zůstávají trvale

8) Členovci – různé typy vylučovacích orgánů                                                                  primitivní : metanefridie a jim podobné (zredukované na menší počet –1 pár)         dokonalejší : nové typy žláz vznikají přeměnou metanefridií –                                 koaxální žlázy – u báze kyčlí, typické pro klepýtkatce, 1-4 páry, obrvená nálevka je váčkovitá (nefrostom)                                                                                                                          antenální žlázy – na bázi tykadel, typické pro korýše, nefrostem nahrazený váčkem, na   konci se nachází močový měchýř                                                                              maxilární žlázy – u čelistí, podobné předchozím, typicképro korýše                         malpighické žlázy- anatomicky souvisí s TS, ústí do střeva (nemají vlastnívyústění), počet proměnlivý

9) Ostnokožci – vylučovací fci plní améboidní buňky, odpadní látky mohou být ukládány do pokryvu těla – do tělní stěny

10) Pláštěnci – VS chybí, její fci přejímají specializované buňky (nefrocyty), mají „ukládací ledviny“ – buňky na ukládání pevných zplodin

11) Bezlebeční – 90 párů vylučovacích orgánů – solenocytů , VS ústí do ožaberní dutiny


12) Obratlovci – VS úzce souvisí s rozmnožovací soustavou  urogenitální soustava vyvíjí se společně, zakládány ze 3.zárodečného listu z celomových váčků v hřbetní části, tvořené systémem vylučovacích kanálků

FYLOGENEZE VYLUČOVACÍ SOUSTAVY

FUNKCE : odstraňování látek z těla
                   Vylučování = exkrece = odstraňování Zplodin látkové přeměny
                   Odstranění CO , HO , N  - problematický (aminokyseliny v bílkovinách) Aminokyseliny mohou být vytvořeny na stavbu nových bílkovin nebo rozloženy na energii a amoniak    deaminace v játrech  - NH  je velice jedovatý  přeměna na méně jedovaté látky ,které pak odstraňují ven z těla pomocí vylučovacích orgánů  , škodlivé látky do tělních tekutin  vylučovací orgány čistí tuto tekutinu  (osmózou do vylučovacích orgánů, to co je třeba – zpět do těla)                            

 

podle změny amoniaku na jednodušší látky rozlišujeme 3 skupiny živočichů:
a) amontelní živočichové – amoniak  amonné soli  zároveň se však vylučuje velké
                                               množství vody,
                                         - vodní bezobratlí, kostnaté ryby, larvy obojživelníků, vodní želvy          

b) urikotelní živočichové – amoniak  kyselina močová (slabá, málo rozpustná ve vodě)  
                                       není nutné velké množství vody  kašivost moči
                                            - plži, hmyz, plazi, ptáci

c)  urotelní živočichové – amoniak močovina potřeba hodně vody
                                       - korýši, měkkýši mimo plžů, ostnokožci, obojživelníci, savci, paryby


              ŘÍZENÍ OSMOTICKÉHO TLAKU
- souvisí s homeostázou, nutný stálý tlak, aby se buňky nepoškodily
- důležité u živočichů – nemají tuhou buněčnou stěnu
- osmotický tlak mimobuněčné tekutiny musí být udržován v mezích blízkých osmotickému tlaku obsahu

A) mořští bezobratlí živočichové – mořská voda má velké množství Na+ a Cl- (3%NaCl), podobné složení jako tělní tekutiny (osmotický tlak zastoupení iontů)  mořští bezobratlí jsou izotoničtí s mořskou vodou , nepotřebují vyrovnávat tlak              nejvyspělejší : rozdílné koncentrace K(+) a Mg(2+) než v mořské vodě  vylučování izotonické moči                amonné  soli difundují do prostředí povrchem těla

B) sladkovodní živočichové – dříve mořští  tělní tekutiny mají osmotickýtlak , iontové složení jako mořská voda (0,8%NaCl)  koncentrace solí vyšší než ve sladké vodě – jsou hypertoničtí, voda se nasává do těla a sůl unikají – ledviny vylučují velmi zředěnou moč – odstranění přebytečné vody, vstřebávání soli (NaCl) žaberním epitelem (i v malých koncentracích), zplodiny metabolismu (amonné soli) vylučovány žábrami, ledvina řídí osmotický tlak, žábry – příjem vody solí a kůží

C) mořské ryby a paryby – mořské ryby mají tělní tekutiny s 0,8% NaCl zatímco mořská voda 3%  tělní tekutiny mají 3* menší koncentraci solí – jsou hypotonické – voda se odsává ven z těla do okolního prostředí  ledvina zakrňuje, příjem vody trávicím ústrojím i s NaCl, nadbytečné soli se vylučují žábrami = přenos soli proti koncentračnímu spádu (nutná energie)

paryby – nízká koncentrace solí, zadržují v těle organické látky, především  močovinu  udržují osmotický tlak v těle  na hodnotách blízkých mořské vodě

OBRATLOVCI

- Kruhoústí – mihule – dravci, paraziti, přísavky u úst, zoubky na naříznutí pokožky, polykají krev- svalnatý jazyk, proděravělý hltan, sliznatky – likvidují mršiny ryb, nasávají rozloženou potravu

- Paryby – ústa na spodní straně, čelistnatci – porcování a uchopení potravy, různě utvářené zoubky (jako plakojidní šupiny) nebo typické trojúhelníkovité zuby (v řadách) – plynule se obnovují, typická TS – malý jazyk – objemný žaludek – poměrně krátké střevo- mají spirálovitou řasu – zpomalení průchodu + zvětšení plochy, žraloci – mají obrovská játra – získává se z nich rybí tuk, díky tuku jsou játra hydrostatickým orgánem, často doplněna žlučníkem

- Ryby –čelisti prorostlé zuby –jedna řada (piragna) nebo více, drobné zoubky na patrových kostech (štika), pžerákové zuby (u býložravých), střevo se slepými výběžky = pylorické přívěsky (fce jako střevo, kvasné procesy), kloaka, játra + žlučník, pancreas (slinivka), někdy spirální řasa


- Obojživelníci – v ústní dutině je jazyk – k chytání kořisti, krátké, kuželovité zuby po obvodu čelisti – někdy na patrových kostech, stejné žlázy jako u člověka, slinné žlázy chybí, žáby – dovedou zatáhnout oční bulvy při polykání – zvětší se hltan ,játra, žlučník , (pancreas)

- Plazi – v dutině ústní mají zuby (mimo želvy zobák), jazyk- rozeklaný (čichání), zuby – někdy i jedové (hadi, někteří ještěři), žlábkové, duté,

       nasedají na čelist: a) shora (akrodontní),
                             b) z boku (pleurodontní),
                             c) v čelisti (alveolární)=vyrůstají z jamek,
    polykají potravu v celku (hadi, jed obsahuje i trávicí enzymy) , trhají ji nebo žvýkají

- Ptáci – zobák z rohoviny – nemají zuby – ústa (+ slinné žlázy – bobtnání, trávení) – hltan – jícen – vole (dojde k bobtnání) – žláznatý žaludek (chemie) – svalnatý žaludek (mechanika) – střevo- kloaka- řiť, žlučník, játra, slinivka  + jazyk

- Savci – zuby na čelisti , došlo ke specifikaci :řezáky(I), špičáky(C) , třenové(P), stovičky(M), jazyk – mechanické zpracování potravy – posun, polykání                          slinné žlázy, nemají kloaku
Přežvýkavci – bachor + čepec + kniha + slez, chemické předtrávení  vracení do úst k mechanickému drcení,
 slepá střeva – hlavně býložravci, slouží k fermentaci (kvašení)

DĚLENÍ ŽIVOČICHÚ PODLE ZPÚSOBU PŘÍJMU POTRAVY

Mikrofágové – živí se mikroskopickými organismy, intracelulární příjem potravy
                     (Prvoci, živočišné houby)
Přijímající potravu přes bahno a písek – víří vodu a filtrují  z ní potravu (vířníci, sumýši,  
                                                                 Někteří kroužkovci)
Přijímající tekutiny :rostlinné šťávy a) mšice, cikády- nabodávají sítkovice
                                                                                          (obsahují org látky)
b) včely, vosy, motýli… -nektar
                          živočišné šťávy –krev a) komáři, klíšťata
                                                              b) pijavky, upíři, vampíři
                                                              - užívají anestetikum (necítíme bolest)
                                                            -mléko – u mláďat savců
Polykající velké kusy potravy – hlavně maso (plazi, šelmy, ptáci)

Vstřikující do kořisti trávící látky – (prvoci, larvy vážek a potápníků) – vypijí obsah

Rozmělňující potravu – velká část živočichů


1. Prvoci – příjem potravy celým povrchem těla, speciální organely – u nálevníků  - buněčná  ústa (cytostoma), buněčný hltan (cytoporix), trávicí vakuola, buněčná řiť (cytopygus) ,       u měňavek – kořenonožců dochází k fagocytóze, cyklóza=dráha pohybu trávicích vakuol

2. Houby – v pokožce mají porocyty s otvůrky (ostiemi), ostiemi proudí voda do oskulární dutiny, která je vystlána límečkovými buňkami (cholocyty) v buňkách dochází k intracelulárnímu trávení
3 základní typy hub: a) asconní – jednoduchý, hlavně u vymřelých
                                 b) syconní- převážně u vymřelých
                                        c) leuconní- nejčastější

3. Žahavci – na úrovni gastruly – má 2 zárodečné listy,trávicí plocha vytvořena endodermem  tělní dutina, v láčce je potrava uzavřena – vstříknutí trávicí látky – přenášeny pomocí bičíkatých buněk, zvětšení povrchu (např. pomocí sept – u korálů), u medúz se vytváří gastrovaskulární soustava = cévní + oběhová soustava, natrávení + okamžitý roznos živin po těle

4. Ploštěnci –mají trávicí dutinu, už i mezoderm  prvoústí, nemají trávicí trubice, ale trávicí dutinu, přijmací a vyvrhovací otvor je na břišní straně ve středu těla, častý je vychlípitelný hltan, TS má různá uspořádání – různý stupeň složitosti – v závislosti na rozvětvení,druh potravy ,   motolice a tasemnice –TS redukována téměř nemají, příjem potravy celým povrchem těla(potravy je nadbytek), u některých ploštěnek se vyskytuje gastrovaskulární soustava

5. Pásnice – poprvé se objevuje typická trávicí trubice, ústní otvor – krátký hltan (za hltanem je speciální útvar –vymrštitelný chobot s bodcem= rynchoce) – střeva  – řitní otvor

6. Hlístice- trávicí trubice, ústní otvor- zoubky/bodec – krátký hltan- svalnatý oddíl nebo rozšířenina (bulubus)- střevo (jednoduché, rovné)–řitní otvor, u parazitů může TS zakrnět

7. Měkkýši – býložravci – ústní otvor –chitinová páska radula (podepřená subradiální chrupavkou)+ někdy pod radulou na patře 2 zoubky (zachycení potravy) – hltan – jícen- žaludek (žvýkací s vápenitými lištami na mělnění)- střevo ( do něj nebo do žaludku ústí hepatopankreas = jaterně-slinivková žláza) – řitní otvor (v plášťové dutině), v trávicích šťávách může být celuláza,                                                                                                                masožravci-(plži, hlavonožci), časté slinné žlázy –obsahují kyseliny (sírová, asparagová) – slouží k rozleptání schránek, natravují potravu, dále podobná TS  býložravých, hlavonožci mají zobákovité čelisti, ochromují NS nebo vstříkávají jedy,                                           mlži – živí se potravou v bahně, víří bahno s vodou- žábra odebírají kyslík –odběr živin – střevo prochází osrdečníkem – řitní otvor

8. Kroužkovci –opaskovci, máloštětinatci,   kolem ústního ústrojí mají chapadla (smyslové buňky)– hltan – jícen (ústí do něj vápenité žlázy, které upravují pH v žaludku) – střevo s typhlosoeis= spirální řasa (zvětšuje se trávicí povrch) – řitní otvor                                                    enzymy – lipázy, proteázy, amylázy                                                                            pijavky- sekret hirudin – zabraˇbuje srážení krve

9. Členovci- kolem úst se tvoří systém na uchopení potravy = ústní ústrojí (základní je kousací)
Korýši –1 pár kusadel, 2 páry čelistí (+ čelistní nožky) hltan žaludek (chitinové lišty =mechanické drcení) střevo – trávicí žláza (hepatopankreas-fce podobná játrům, produkuje, trávicí šťávy
      Klepýtkatci – mají klepítka (přeměněné končetiny) =chelicery – mohou do nich ústit
      jedové žlázy, pedipalpy – ohmatávání , mohou mít rozměr jako končetina  hltan 
      jícen +      žaludek (mohou mít nasávací funkci) – střevo, do hltanu ústí slinné žlázy –
      časté enzymy viz. miomotělní trávení, dotrávení natrávené potravy probíhá ve střevech
      (mnoho výběžků), natravují nebo polykají potravu  kloaka + řitní otvor
Vzdušnicovci  - kousací ústrojí –horní pysk, kusadla, čelisti, dolní pysk, může být modifikováno: sací (motýl), bodavě sací (komár), lízací (včela, roháč,..)                          hltan (vyústění slinných žláz) – jícen (může být rozšířen na vole) – žaludek (chitinózné destičky) – střevo se slepými výběžky – kloaka- řitní otvor

10. ostnokožci – ústní otvor  hltan   žaludek + asi 5 párů jaterních výběžků  dlouhé střevo  řitní otvor, ježovky   mají Aristotelovu lucernu = specializovaný žvýkací aparát (oškrabují řasy ze skal) , hvězdice – vychlípitelný hltan-vyjídají měkkýše (mimotělní trávení, nebo polykají celé), sumýš – vodní plíce – napojeny na vylučovací otvor

11. strunatci – ústní otvor dutina ústní  hltan (pharynx)  jícen (ezofagus)  žaludek (gaster)  tenké střevo (intestinotenue)  (slepá střeva)  tlusté střevo (colon)   konečník (rectum)  (někdy kloaka)  řitní otvor (annus)

- Pláštěnci, bezlebeční – mikrofágy , proděravělý hltan – filtrace vody – kyslík + potrava

EVOLUCE TRÁVENÍ VE VZTAHU KE ZPÚSOBU VÝŽIVY

1)    mikrofágové –přijímají mikrokopické částečky potravy (mlži, houby, vodní organismy)
       způsob života se blíží živočichům žijícím v bahně a v půdě (žížala), vodní mají dokonalé  
       filtrační zařízení - získávají částice potravy, mají  omezené pohybové schopnosti, u
       některých slabě vyvinuty smyslové orgány ,  nevyhledávají potravu pohybem, ale udržují
       se v oblasti jejich  výskytu

2) masožravci –dobře vyvinuty orgány na zachycování kořisti, méně složité orgány na mechanické   zpracování potravy, snadné trávení živočišné potravy – chemický rozklad, hlavně bílkoviny , na které mají   účinné enzymy  polykají i velké kusy potravy – hadi, dokonalé smyslové orgány a pohybová   soustava, dravý způsob života, energeticky bohatá potrava + snadno dostupná
téměř vždy výkonná pohybová soustava

3) všežravci – převážně rostlinná potrava, doplněná o živočišnou

4) býložravci – rostliny – jiné složení a stravitelnost než u těl zvířat = nutné větší množství potravy, semena a zásobní orgány – hodně živin, vegetativní části – energeticky chudé- kompenzace množstvím, živiny jsou v rostlinách uzavřeny v celulózových obalech = nutný enzym celuláza – málo rozšířen, orgány na mechanické zpracování jsou hodně rozvinuty, mechanické zpracování má 2 stupně:1. Rozdělení  na menší části + spolknuto (kusadla členovců, zuby obratlovců),  2. drcení v žaludku (u hmyzu) nebo navrácení do úst k lepšímu rozžvýkání (kráva)
u ptáků – rohovitá vrstva v žaludku + spolykané kaménky
u hmyzu – tvrdé kutikulární útvary na drcení v žaludku
živočichové se schopností trávit celulózu:
a) celuláza produkovaná organismem samotným- u měkkýšů radula rozdrtí – trávení
      celulázou
b) symbiotické mikroorganismy – štěpí celulózu vlastními enzymy,
      hlavně u    přežvýkavců : kvašení celulózy – bakterie syntetizují aminokyseliny –  
      bakterie   stráveny, tráví a zhodnocují potravu, i u člověka – vytváří různé vitamíny
      (A,..)
             přežvýkavci: potrava + sliny do bachoru  zpět do úst  mechanické zpracování +
             chemické zpracování bakteriemi a nálevníky, kteří pomáhají potravu zhodnocovat co
             do obsahu živin

5) paraziti – někteří blízcí masožravcům (blechy, komáři), někteří ztratili orgány typické pro živočichy, (tasemnice)- redukovaná TS- příjem povrchem těla, minimální pohyb

Základní typy trávící soustavy

A) TRÁVÍCÍ DUTINA – 1 otvor (přijímací i vyvrhovací), původní, láčkovci ploštěnci
Trávení probíhá cyklicky (příjem – trávení – vyvržení) – nutné prostředí s dostatkem potravy, v evoluci tendence ke zvětšení povrchu přepážkami či větvením, větve většinou zasahují do všech částí těla (protože nemají vyvinutou soustavu tělních tekutin), potrava (určité množství) musí být přijata, strávena, nestrávené zbytky vyvrhnutynemohou přijmout větší množství potravy
Má omezenou funkční specializaci, je méně efektivní než trávicí trubice

B) TRÁVÍCÍ TRUBICE – 2 otvory (příjmací a vyvrhovací),trávení je kontinuální (jako na běžícím pásu)  = postupně probíhá v několika částech TS, potrava se posunuje – neomezený přísun(příjem potravy je úměrný rychlosti trávení)
u měkkýšů, kroužkovců, členovců a obratlovců
       vývojové tendence : zvětšení povrchu
                                        diferenciace
i) zvětšování resorpčního povrchu –( býložravci mají delší trávící soustavu) především prodloužení + slepé výběžky, u obratlovců prstovité výběžky = klky (se zvrásněným povrchem)
ii) zvětšování sekrečního povrchu – buňky produkující enzymy se přesunují ze stěn trávící trubice do mnohobuněčných žláz (slinivka břišní u obratlovců), které jsou do TS spojeny jen vývodem
slinné žlázy –enzymy + např i látky bránící srážení krve, jedové žlázy,…
                   hepatopankreas – u měkkýšů
                   játra – žluč – lepší trávení tuků, chemické zpracování živin, skladují zásobní
                   látky, (u obratlovců )
                   živočichové, kteří zpracovávají rostlinnou stravu mají delší TS než ti co se živí  
                   živočišnou stravou
iii) diferenciace – souvisí se způsobem výživy, přední část - uchopení a mechanické zpracování potravy dál do jícnu (málo specializovaná trubice sloužící
            k dopravě)  zásobní části  (vole nebo žaludek) – hromadění potravy,
            rozmělňování,  mechanické a  chemické zpracování  střevo –dokončení trávení,
            vstřebávání produktů  hydrolýzy, poslední oddíl – hromadění nestrávených
            zbytků, vstřebávání vody
            (vole – u ptáků semenožravých –nabobtnávání suchých semen, kloaka –vyůstění
            TS, VS, RS)

FYLOGENEZE TRÁVÍCÍ SOUSTAVY

FUNKCE  - přijmout potravu + zachytit ji
                  - mechanické a chemické zpracování
                  - rozložit potravu na jednoduché organické látky
                  - zabezpečit vstřebávání látek do tělních tekutin
                  - nestravitelné zbytky jsou odstraněny z těla

ZPRACOVÁNÍ POTRAVY

Biochemické trávení – trávením přeměňuje živočich potravu ve výživu tkáňových buněk
Potrava = vysokomolekulární (bílkoviny, škrob) nebo ve vodě nerozpustné látky
Hydrolytické štěpení (základní biochemický děj) = štěpení sloučenin na nízkomolekulární sloučeniny (aminokyseliny, monosacharidy, mastné kyseliny, glycerol), jež jsou rozpustné ve vodě – což umožňuje snadný přesun přes cytoplazmatocké membrány, jsou rozváděny krevními tekutinami
bílkovina = směs aminokyselin – mohou být využity na budování vlastní druhově specifické bílkoviny
= hydrolýza makromolekulárních látek z potravy účinkem enzymů vznikají jednoduché látky rozpustné ve vodě, mohou procházet membránami

trávící enzymy  - katalyzují hydrolytické děje – nutné velké množství, jsou schopny rozložit hlavní složky potravy
hydrolýza je samovolná – není nutná energie

   bílkoviny + n HO           (n+1) aminokyselin

Trávící děje na buněčné úrovni

a)   INTRACELULÁRNÍ TRÁVENÍ – probíhá uvnitř buněk, které vytvářejí trávící enzymy
      fagocytóza – částečka obklopena protoplazmou  vznik váčku  tento váček splývá
      s váčkem obsahujícím hydrolytické enzymy    probíhá trávení mimo vlastní cytoplazmu        
      produkty se   dostávají do cytoplazmy přes    stěny  tohoto váčku, probíhá v trávicích
      vakuolách nebo   v lysosómech, je původnější
- prvoci, houby, částečně i láčkovci a měkkýši, nutné drobné částice potravy

B) EXTRACELULÁRNÍ TRÁVENÍ – probíhá vně buňky, váčky s hydrolytickými enzymy (lysosomy) se vyprazdňují do obsahu trávící soustavy – dochází k štěpení částic potravy– nízkomolekulární produkty jsou vstřebávány ve specializovaných buňkách trávicí soustavy
Vstřebávání (resorpce) = přenos látek přes cytoplazmatickou membránu do buněk, které potom předávají dále do tělní tekutiny, probíhá pomocí specializovaných buněk, které mají povrch značně zvětšen mikroklky, je to aktivní děj = nutné dodávání energie (štěpení ATP), vstřebávání je možné i proti koncentračnímu spádu
- u pokročilejších je výhradní (členovci, obratlovci), i velké kusy potravy, u láčkovců slouží k rozpadu na malé částice, jež jsou dále fagocytovány
- nutné látky, jež zabraňují natrávení samotného organismu

Systém žil

a) u vodních se žábrami
krev z hlavy a hřbetní části se sbírá kardiálními žilami – jsou párové a z místa, kde se spojují (nad srdcem), vedou přímo do srdce cuvierovy žíly – vstupují do žilného splavu
z oblasti střev je krev sbírána podstřevní žilou, spolu s vrátnicovou  a jaterní vstupují do žilního splavu
párová, nepárová břišní žíla – končetiny
b) suchozemští
dochází k zjednodušení, z hlavy a přední části těla sbírá do přední duté žíly, zbytek těla – zadní dutá žíla, plicní žíly – vedou okysličenou krev do levé srdeční komory

Mízní oběh
- otevřený systém , poprvé u paryb
- slepými mízními vlásečnicemi (mezi jednotlivými buňkami) – mízní žíly – mízovody – kardiální žíly nebo horní dutá žíla
- pohyb – pomalý, pomocí stahování svalů, mohou vznikat mízní srdce (u nižších obratlovců, končí u plazů)
- u krokodýlů, některých ptáků, savců – přítomny mízní uzliny (bílé krvinky, čištění mízy  obranyschopnost)

kruhoůstí – žilný splav, předsíň, komora, tepenný nástavec = jednoduché srdce, mízní soustava není, jen v náznaku – dutiny v horní části těla obsahují tekutiny podobné míze

paryby – srdce má 4 části , v krvi je velké množství močoviny – řeší tím osmózu, mízní soustava přítomna  dokonalá obranyschopnost

ryby- malé změny, u dvojdyšných - plicní vaky - dochází k částečnému rozdělení srdce – předsíně pomocí specializované podélné řasy (přepážky) – často zasahuje až do komory, míšení krve v srdci, poměrně dokonalý mízní systém

obojživelníci – malý (plicní) a velký (tělní oběh) – dokonalé rozdělení, předsíně rozděleny na 2 části, komora nerozdělená – ale stále míšení, do těla a plic krev smíšená, poměrně dokonalý mízní systém –s mízními srdci, lymfatické vaky pod kůží

plazi – 2 předsíně+1 komora,u krokodýlů je komora téměř rozdělena na 2 části

ptáci, savci –4 části –levá-okysličená, pravá - odkysličená

FYLOGENEZE OBĚHOVÉ SOUSTAVY

   - společná tekutina- tkáňový mok
- vytváří stálé vnitřní prostředí
- přenos látek: živiny, kyslík, oxid uhličitý, odpadní látky, hormony, protilátky, termoregulace
- u jednoduchých organismů tekutiny jen mezi buňkami – zdlouhavé- vedlo k vytváření cévních systémů

TĚLNÍ TEKUTINY – buněčné (cytoplazma), mimobuněčné (tkáňový mok)
a) hydrolymfa  - míza + voda
                           - soli , bílkoviny, améboidní buňky
                           - žahavci, ploštěnci, ostnokožci
b) hemolymfa  (krvomíza) – větší množství bílkovin, některé jsou asimilační barviva
                                               (schopnost přenosu dýchacích  plynů), u neuzavřených oběhů
                                             -  amébocyty
                                             -  většina bezobratlých – členovci
c) tkáňový mok + lymfa + krev
tkáňový mok – tekutina bez buněk (výjmečně bílé krvinky)
lymfa – ve speciálních cévních útvarech, vzniká z tkáňového moku , obsahuje větší množství lymfocytů, mízní ústrojí se poprvé vyskytuje u paryb, je to otevřený systém ústící do cévní soustavy, důležitá role v obraně organismu
krev- obíhá v uzavřeném systému, skládá se z tekuté složky plazmy (voda, minerály, organické látky) a z krevních buněk (krvinky + krevní destičky)

Mízní ústrojí – orgán typický pro všechny obratlovce kromě kruhoústé (poprvé u paryb), důležitá role v obranyschopnosti organismu
Cévní ústrojí – uzavřené
Mízní – otevřené, ústí do krevní soustavy, jestliže je mízní soustava, pak tkáňový mok, mízy, krev – tvoří uzavřenou soustavu, přispívá k vytvoření vnitřní rovnováhy = homeostázy

1) Prvoci + houby + žahavci + žebernatci  - cévní soustava se nevytváří

2) Ploštěnci – cévní soustava se vytváří jen u pásnic – 1 hřbetní + 2 postraní cévy- jsou propojeny postranními (okružními) cévkami, mají uzavřený systém bez srdce – tekutina se pohybuje tlakem při pohybu

3) Hlísti – živiny se pohybují pomocí svaloviny , cévní soustava není vytvořena, i u většiny ploštěnek

4) Měkkýši – cévní soustava otevřená, krvemíza – někby vytváří až 50% objemu těla, u hlavonožců  5%, obsahuje barvivo hemocyanin (nosič Cu),
       centrum soustavy vytváří tepenné srdce, které leží za dýchacími orgány a prochází jím
       okysličená krev, srdce má jednu komoru a 1-4 předsíně (souvisí s počtem žaber), je
       uložené v osrdečníku (=vazivová blána), který  je napojen na různě dokonalý systém
       cév,  okysličená tělní tekutina je vytlačována stlačením srdce do tělní dutiny (mimo
       oběhový systém) , dochází   k okysličení buněk (odkysličení tělní tekutiny), poté je
       tekutina odsána systémem cév,  odvedena do vlásečnic a  okysličena v žábrech nebo
       v plicích a opět putuje do srdce
       u některých jsou pulsující žíly – „uzavřený systém“ – aktivně pumpují
       hlavonožci – soustava téměř uzavřená  skoro ke všem buňkám, lze regulovat

5) Kroužkovci – uzavřená cévní soustava , hřbetní a břišní céva – v každém článku jsou
Propojeny polokruhovými chodbičkami (cévkami), funkci srdce přebírá hřbetní céva – v každém článku je rozšířena, pohyb krve od hlavy k zadní části, u některých skupin mohou pulsovat i postranní cévky, oddělení krve (5%) a mízy (20% objemu těla)

6) Členovci – uzavřená cévní soustava – redukce systému jen na srdce – vzniká přeměnou hřbetní cévy , poměrně velké , po stranách srdce jsou štěrbiny – ostie- slouží k nasávání tělních tekutin – díky speciálním vazům (zkracování, prodlužování) , nasávání je pasivní (srdce ho neovlivňuje), redukce v návaznosti na DS  pokud jsou  žábra–rozvinutější cévní soustava ,   celý povrch těla – méně dokonalá

7) Ostnokožci – primitivní CS, vztah k ambulaklární soustavě – je otevřená , mají hybdolymfu , pohyb tekutin je pasivní

8) Pláštěnci –  CS otevřená ,  srdce  leží na břišní straně, NS na zádech , srdce je vakovité , 3 typy krevních buněk , speciální barvivo – hemovanadin

9) Bezlebeční – CS je uzavřená (dále už u vech), uspořádání cév je podobné jako u vyšších, krev je bezbarvá , nemají červené krvinky, kyslík se difůzí dostává do krve -  v plazmě k buňce

10) Strunatci – uzavřená CS, tepny+ žíly + vlásečnice + srdce (cor)=rozšířenina největší tepny – je uložené v blanitém nebo chrupavčitém osrdečníku (pericardium), bývá   trubicovité (nejjednodušší) – dochází k dalším úpravám (esovité prohýbání – spirálovité stáčení – vnitřní členění), u vodních obratlovců jím prochází jen krev odkysličená :
Rozděleno na 4 části: žilní splav (sinus venosus)
                                   Předsíň (atrium cordis)
                                   Komora (ventriculus cordis)
                                   Srdeční násadec (conus arteriosus)
Žilní splav – tenkostěnný, hladká svalovina, u vodních obratlovců, přetrvává u obojživelníků, vstupují do něj všechny žíly mimo plicních

Srdeční násadec –  obojživelníci + vodní , u kostnatých ryb je zredukován, je nahrazován tepenným násadcem
S přechodem  k suchozemským je trend oddělovat okysličenou a odkysličenou krev
Srdce se v průběhu přechodu na souš podélně dělí – oddělení okysličené a odkysličené

Systém tepen
Vodní obratlovci – břišní aorta a stdce – z ní vystupují hřbetní tepny - u bezčelistnatých 7-14 párů, čelistnatci původně 6- přeměna nebo zánik, každá žaberní tepnamá přívodní (z břišní) a odvodní část (vchází do 2 větví hřbetní aorty –spojují se), odvodní žaberní tepny vchází do dvou větví hřbetní aorty –2 větve se spojují nad srdcem v nepárovou břišní aortu, z hřbetní aorty jdou odbočky do hlavy – vnitřní krkavice, z břišní aorty odbočky do hlavy  -  vnější krkavice,- paryby, kostnaté ryby druhy se liší počtem žaberních tepen
Vývoj žaberních tepen u suchozemských obratlovců
6 párů:
1. a 2. Pár zaniká
3.pár se u všech obratlovců mění v krkavice – propojení s hlavou, u některých šupinatých plazů zůstává propojení prostřednictvím ductus caroticus – u plazů a savců se krkavice napojuje  na břišní aortu, u ptáků a savců žádné propojení
4.pár – u obojživelníků zachovaný – vystupuje se srdečního nástavce, u ptáků zaniká levá část aorty – zůstává pravá, u savců je zachována jen levá aorta
5.pár – jen u obojživelníků, jinak mizí
6.pár – už u dvojdyšných ryb se mění v plicní tepny, které u obojživelníků vystupují ze srdečního nástavce, u plazů jsou plicní tepny spojeny s aortou, 6.pár se napojuje přímo na pravou komoru

Civilizační choroby je skupina onemocnění, které se spíše než popisem vymezují výčtem

Civilizační choroby je skupina onemocnění, které se spíše než popisem vymezují výčtem, i když v obecnosti lze patrně říci, že se jedná o choroby, které jsou spojeny s životním stylem především moderní doby a větších měst. Hlavními příčinami vzniku těchto chorob jsou průmyslová velkovýroba a druhotně i příjem kaloricky bohatých potravin zejména tučných a slaných a přeslazených jídel, které jsou převážně z živočišných zdrojů, dále pak významný úbytek fyzického pohybu, nadměrná konzumace jídla, alkoholu a cigaret a zvýšený stres.
Za civilizační chorobu se označuje:
cévní onemocnění
předčasná ateroskleróza
infarkt myokardu
cévní mozkové příhody
hypertenze
obezita
diabetes mellitus
nádory
předčasné stárnutí
zánětlivá revmatická onemocnění kloubů
předčasné porody a potraty
některé vrozené vývojové vady nervového systému novorozenců
deprese
demence včetně Alzheimerovy choroby
chronický únavový syndrom
zácpa
Název chronické neinfekční choroby by se leckomu mohl zdát složitý. Jiným způsobem je lze označit jako tzv. civilizační choroby a nebo, pro svůj častý výskyt, choroby hromadného rozšíření. Pojem civilizační choroby se vztahuje na lidstvo, na jejich styl života, životosprávu, rozvoj technologie a další aspekty moderní doby. Samozřejmě s pokrokem technologií jdou s rozvojem také nemoci, častější výskyt, nové formy. Bohužel se v dnešní době nechá spousta lidí zlákat vidinou mít co nejvíce v co nejkratším čase, vidinou dočasného pohodlí. Nerozvažují ovšem v dlouhodobých perspektivách, což v konečném důsledku vede k masivnímu rozvoji chronických neinfekčních chorob. Za hlavní příčinu je možno považovat nesprávný způsob života, který je charakteristický nedostatkem fyzické aktivity, špatnou životosprávou a vystavování se dlouhotrvajícímu stresu, na nějž není organismus zvyklý. Spousta lidí proti stresu bojuje kouřením, dodává jim to pocit uspokojení a uklidnění, aniž by si uvědomovali, že v cigaretovém kouři je vysoké množství škodlivých látek. Je nutné si uvědomit, že zdraví máme každý jen jedno a proto bychom jej neměli záměrně oslabovat, dbát na správné preventivní opatření, protože jen pevné zdraví vede k harmonickému a šťastném životu.
Infekční onemocnění neboli infekce je chorobný stav, při kterém dochází k poškození hostitelského makroorganismu prostřednictvím parazita, který narušuje vnitřní prostředí makroorganismu, aby tak získal prostředí k vlastnímu růstu a množení.
Míra závažnosti infekce je dána tzv. choroboplodností neboli patogenitou, která závisí na vlastnostech parazita (patogenu), mezi něž patří délka inkubační doby, produkce toxinů aj.
Mezi parazity řadíme bakterie, viry, prvoky, některé druhy červů a členovců a v poslední době i zvláštní druh patogenních proteinů známých jako priony.
Makroorganismus se infekci brání prostřednictvím imunitního systému.
Lékařská věda se proti těmto nákazám brání řadou léčiv (například antibiotiky proti baktériím), jejichž hlavním cílem je maximálně poškodit (zahubit nebo alespoň omezit růst) parazita a zároveň minimálně poškodit napadený makroorganismus.
Prion (někdy označovaný „infekční bílkovina“) je název pro vadnou formu tzv. prionové bílkoviny, vyskytující se v nervových buňkách savců. Platí-li tzv. prionová teorie, jsou priony původci celé řady nemocí CNS lidí i zvířat.
Prionovou teorii formuloval profesor Stanley B. Prusiner v roce 1982. Ten také poprvé použil slovo prion (původně to měl být proin jakožto kombinace slov proteinaceous a infectious, nicméně prion zněl lépe). Prionovou teorii Prusinel formuloval v souvislosti s hledáním původce Creutzfeldt-Jakobovy choroby. Jím objevený prion představuje něco úplně nového. Až do roku 1982 se považovalo za absolutně platné, že infekční nemoci může způsobovat pouze infekční organismus, obsahující nukleovou kyselinu nesoucí genetickou informaci. Prion ovšem žádnou nukleovou kyselinu neobsahuje, je to bílkovina, která se „rozmnožuje“ tím, že mění podobné bílkoviny v organismu.
MOŽNOSTI ŠKOLY V OBLASTI PRIMÁRNÍ PREVENCE
Prevence
dle Světové zdravotnické organizace (WHO) = soubor intervencí s cílem zamezit či snížit výskyt a šíření škodlivých účinků užívání alkoholu a nealkoholových drog.
Dále rozlišuje tři základní typy prevence:
Primární prevence: aktivity a intervence směřující k předcházení užívání látek u osob, které ještě s drogou nejsou v kontaktu. Jejím cílem je tedy předejít problémům spojeným s užíváním drogy. Klade důraz na rozšíření vědomostí, dovedností a postojů podporující zdravý životní styl. Hlavní pilíře primární prevence jsou informace, postoje, chování.
Sekundární prevence: předchází vzniku a rozvoji závislostí u osob, které již mají s drogou zkušenosti, zejména formou poradenství. Sekundární prevence tedy vlastně představuje vyhledávání problému, který již vznikl a jeho léčbu. Jedná se o pomoc těm, kteří drogy berou najít cestu zpátky do života.
Terciální prevence: předchází závažnému nebo trvalému zdravotnímu a sociálnímu poškození formou resocializace, sociální rehabilitace.
- Primární prevence by měla být zaměřena na celou veřejnost a odborníci doporučují začít s prevencí již u dětí na základní škole. Drogová prevence se však může týkat i dětí předškolního věku.
- Prevence je důležitá nejen na úrovni škol a školských zařízení (primární prevence – spolupráce s rodinou, organizace volného času, besedy a odborníky), ale i na úrovni rodiny. Jedním z pilířů drogové prevence je také podpora fungujícího manželství. Dítě v rodině potřebuje cítit jistotu ve vztahu, výchova nesmí být ani volná ani omezující, rodiče musí naslouchat dítěti …
- Pro snižování poptávky po drogách v rámci prevence je také důležitý vliv nejen rodiny, školy, ale i vrstevníků, masmédií, veřejnosti a populárních osobností. Je však nutná návaznost na prevenci na úrovni rodiny.
- V prevenci hraje významnou úlohu i stát, který by se měl mimo jiné snažit o snižování nabídky drog.
+ viz. Programy ot.24

MINERÁLNÍ VÝŽIA ROSTLIN

= příjem, vedení a využití minerálních živin nazbytných pro život rostliny
- příjem živin kořeny vyžaduje přísun energie (ATP)

MAKROBIOGENNÍ PRVKY (C, O, H, N, S, K, P, Mg, Ca, Fe) – stavební funkce – 10 – 0,1% v sušině

C – základní stavební prvek všech živých organismů, získává se z atmosférického oxidu uhličitého, část z půdy HCO3(-)

O – v podobě molekul O2 z ovzduší, významný v procesu dýchání, organické sloučeniny těla rostliny získávají kyslík štěpením vody

H – ve vodě , přijímán rostlinami z vody, stavební prvek, význam v energetickém metabolismu rostliny

N – rostliny nejsou schopny přijímat v podobě atmosférické N2 ( pouze některé bakterie a sinice), hlízkové bakterie – v symbióze s bobovitými rostlinami, nejúčinnější vazači dusíku, i bakterie v půdě pomocí kořenů NO3 (-), NH4(+)
Nedostatek – omezuje růst rostliny (listů) – bledě zelené listy (snížená syntéza chlorofylu), zkracuje se vegetační růst, časnější dozrávání semen

P – přijímán z půdy jako H2PO4, HPO4(2-) účastní se významných dějů metabolismu, součást nukleových kyselin, ATP, vitaminů,..
Nedostatek – listy bledě zelené, malé, zpomalení růstu rostliny, snížení tvorby plodů

S – přijímána jako SO4 (2-), zabudována do některých aminokyselina bílkovin, SO2  ve
vyšších koncentracích velmi škodlivý

K – rozpustné draselné soli, obsažen v buněčných šťávách vakuol, zvyšuje odolnost proti malým teplotám a suchu, význam při otevírání a zavírání průduchů
Nedostatek – snižuje intenzitu fotosyntézy

Mg – Mg (2+)  , součást molekuly chlorofylu, aktivuje činnost enzymů (přeměny ATP), nezbytný při fotosyntéze, dýchání, syntéze nukleových kyselin, bílkovin,..

Ca – přijímán jako Ca(2+), význam pro činnost buněčných membrán, neutralizuje toxické organické kyseliny, ovlivňuje aktivitu mnohých enzymů, dělení buněk,.., hromadí se ve starých pletivech
Nedostatek – trpí dělivá pletiva, zpomaluje se růst kořenů a celých rostlin

Fe – katalytické funkce, účastní se oxidoredukčních reakce u dýchání a fotosyntézy, obsaženo v chloroplastech
Nedostatek – snížení intenzity dýchání a fotosyntézy, žloutnutí a opad listů





MIKROBIOGENNÍ PRVKY (Cu, Zn, Mn, Mo, B, Cl) – fce katalytická, obsah v sušině nižší než 0,001%

B – jeden z nejdůležitějších mikrobiogenních prvků
Nedostatek – narušuje se matabolismus cukrů, tvorba květů a plodů, dochází k odumírání vzrostného vrcholu

Zn – přijímán jako Zn (2+), aktivuje enzymy, ovlivňuje syntézu bílkovin
Nedostatek brání využití fosforu rostlinou  narušení tvorby semen

Cu – Cu(2+), hromadí se v semenech a rostoucích částech rostlin, součást enzymů (taky Mo, Fe), účastní se procesu fixace vzdušného dusíku
Nedostatek – zpomalení růstu


HNOJIVA – používají se pro zlepšení výživy kulturních plodin a zvýšení výnosů
- statková (organická) – hnůj, močůvka, kompost, kejda
nezastupitelný význam pro zlepšení vlastností půdy, humus
- průmyslová – dusíkatá – ledky KNO3, (NH4)2SO4
                           - fosforečná – superfosfát
                           - draselná – KCl, K2SO4
                           - vápenatá – mletý vápenec, pálené vápno
                           - kombinovaná -NPK

VODNÍ REŽIM A MINERÁLNÍ VÝŽIVA

VODNÍ REŽIM
Voda – základní stavební látka, rozpouštědlo – přenašeč živin, důležitá při fotosyntéze, zabraňuje přehřátí

3 fáze: PŘÍJEM
            VÝDEJ – vydává velké množství vody – více živin
            VEDENÍ


PŘÍJEM – prostřednictvím kořenového systému (spaciální kořenové vlásky)
Buněčné stěny + mezibuněčné prostory – koncentrace se vyrovnávají na základě difúze
      Faktory : dostatek vody
                      Množství kořenových vlásků
                      Teplota půdy
                      Dostatek kyslíku (lepší kořenový systém)
                      Koncentrace půdního roztoku – čím větší – tím rychlejší nasávání


VEDENÍ – vytváří se vodivá pletiva – cévy – voda proniká, měl by vzniknout souvislý sloupec
Kořenový vztlak – jeden z faktorů vedení, rozdíl koncentrací souvisí s osmotickým tlakem u rostlin
Transpirační proud – na základě fyzikálních vlastností
Koheze vody – na základě soudržnosti vody
Adheze – přilnavost, molekuly vody mají tendenci se přichytit na stěny
Kapilarita – čím menší průřez – tím výš voda vystoupí
Transpirace – vypařování
Maximální výška do které je bez dodání energie voda schopná vystoupit – 115 m



VÝDEJ –vypařováním
               ve formě kapaliny
Vypařování – část vody schopna proniknout přes pokožku – kutikulární transpirace (kutikula je slabá), stomatární transpirace – pomocí průduchů, rostlinou regulovatelná
    Faktory: teplota vzduchu (sluneční záření)
                   Proudění vzduchu

Gutace – probíhá díky hydatodám – nelze uzavírat, dochází ke ztátám minerálních látek, přesto výhodné (kukuřice  vyloučí za 1 období – 200l, bříza – za den až 400l)

SLOUČENINY ANORGANICKÉ A ORGANICKÉ

1. ANORGANICKÉ – VODA – vytváří stálé vnitřní prostředí
                                           - účastní se biochemických reakcí
                                            - rozpouštědlo (org. i anorg. látek) snadný transport, vstřebávání
                                            - disociace iontů ve vodě              
                                            - usnadňuje udržování stálého pH
                                            - většina organismů – 60% vody v těle, při přečkávání    
                                              nepříznivých podmínek  zpomalení biochemických procesů
                                               snížení množství vody (semena)
                                            - čím primitivnější organismy – tím více vody v těle                                
 Ca CO3, CaPO3
2. ORGANICKÉ – spojené s výživou- cukry, tuky, bílkoviny
CUKRY a) jednoduché – triosy (součásti cyklů, dále se nerozkládají)
                                    Hexozy – glukóza , fruktoza, galaktíza
                                    Pentózy – cyklické – ribosa deoxyribosa
           b) složené – disacharidy – laktóza, maltóza, sacharóza
       c) polysacharidy – zdroj energie, oporné hmoty, rostlinný škrob, glykogen –  
           živočišný škrob, celulóza – buněčné stěny, chitin- kutikula členovců

          TUKY (LIPIDY) – kapaliny nebo pevné látky, nerozpustné ve vodě, zásoba energie,  
       tepelná  izolace, ochrana proti vlhkosti
a) neutrální – estery mastných kyselin (stearová, palmitová + glycerol)
b) vosky – kutikula, včelí vosk, lanolin (ovce)
c) fosfolipidy – tvorba biomembrán
d) steroidy – testosteron, hormony, vitamin D
             
       BÍLKOVINY – základem jsou aminokyseliny, s peptidovou vazbou – peptidové řetězce,
       živé  organismy vytváří 20 aminokyselin
a) jednoduché  - protaminy – vláknité bílkoviny
                            histony – klubíčka , bílé krvinky, chromozomy
                            albuminy – sérové bílkoviny,krevní plazma, vaječné obaly, mléko
                            globuliny – sérové v krvi , mléko, aktin, myosin, fibrinogen
                            skleroptoteiny – zpevňují, kolagen, elastin, spongin – houby
b) složené – fosfoproteiny – kasein – mléko, ovobitelin – vajíčka
                      lipoproteiny – součást membránových struktur
                      chromoproteiny – barevné pigmenty, hemoglobin, hemocyanin
                      nukleové kyseliny – základní jednotka = nukleotid = báze + pentosa
                      báze pyrimidinové (U, T, C) a purinové (G, A) ribosa, deoxyribosa
      RNA – řetězcová molekula obsahuje U, C, G, A, + ribosu
      3 typy – mediátorová (mRNA), transferová (tRNA) a ribosomální (rRNA), určuje
      pořadí  aminokyselin v bílkovinách  
      DNA – deoxyribomukleová, 2 šroubovitě spojené řetězce jsou spojeny
      vodíkovými můstky – vždy komplementární báze se spojují (C-G, T-A), je
      nositelem dědičnosti, nachází se v jádře, mitochondríích a plastidech

     ENZYMY – biokatalyzátory – usnadňují chemické reakce tím že snižují aktivační
     energii, enzym se skládá z výkonné části – koenzymu (např kov), a nosiče –
     apoenzymu, začíná fungovat až se tyto dvě části spojí
     jeden enzym je schopen katalyzovat pouze jeden konkrétní typ chemické reakce =
     substrátová specifičnost
     
     VITAMINY – látkyrůzného chemického složení , nejsou jednotná chemická skupina,   mohou být složkou enzymů nebo přímo enzymy, živočichové většinou nedovedou   vyrobit – získávají je s rostlinnou stravou (vznikají většinou v rostlinnách)
   
     HORMONY – regulátory životních funkcí, i u rostlin

ŽIVÁ A NEŽIVÁ PŘÍRODA, OBECNÉ VLASTNOSTI ORGANISMÚ:

Zvláštní chemické složení těla – procentuální zastoupení prvků se liší od neživých organismů

Složitá mikro a makrostruktura, přizpůsobení ke speciálním funkcím organismů

Metabolismus – látkový – přijímají živiny, zpracovávají  je, vydávají zplodiny,            
                              - energetický – organismus musí získávat, zpracovávat a využívat energii

Růst – nevratné zvětšování objemu těla, často spojené se změnami tvaru

Vývoj – spojen s postupnými kvalitativními změnami organismu, které vedou ke změnám růstu

Dráždivost – schopnost reagovat na podněty okolí

Rozmnožování a dědičnost – schopnost organismů produkovat potomstvo, které má shodné znaky s rodiči

Stupně uspořádanosti živých soustav
Podbuněčné organismy – viry
Jednobuněčné organismy – bakterie, sinice, houby, živočichové
Buněčné kolonie – některé rostliny a živočichové
Mnohobuněčné organismy – všechny zbývající
Obligátní společenstva – sociální hmyz

CHEMICKÉ SLOŽENÍ
- živá těla vytváří asi 2/3 známých prvků

1. PRVKY MAKROBIOGENNÍ – 99,9% prvků v těle
a) základní – C, H, O, A
b) ostatní – S, P, Mg, Ca, K, Na, Cl
2. PRVKY MIKROBIOGENNÍ – kovy- součásti enzymů
           Fe, Cu, Zn, Mo, Co,.. = stopové prvky, nedostatek způsobuje problémy

MITÓZA – nepřímé dělení

1. PROFÁZE – objevují se chromozomy, rozklad jaderných obalů, centriola se zdvojí, každá z páru jde k jednomu pólu buňky
2. METAFÁZE – mezi centriolami se vytvoří vlákna  dělicí vřeténko, chromozomy se seřadí v rovníkové rovině, raménka se začnou rozdělovat, zůstávají spojeny v oblasti centromery, centromerou se připojují k vláknům dělicího vřeténka  rozpojení chromozomů v oblasti centromery
3. ANAFÁZE – vlákénka dělicího vřeténka se začínají zkracovat  přitahují jednotlivé poloviny chromozomů k pólům
4. TELOFÁZE – rekonstrukce jader, chromozomy se despiralizují – přestávají být vidět v optickém mikroskopu

Cytokyneze – uprostřed anafáze se začíná vytvářet přepážka, u živočichů z povrchu dovnitř, u rostlinných zevnitř k povrchu

MEIÓZA – redukční dělení – redukce chromozomů na jednu sadu, u pohlavních buněk
2 za sebou jdoucí mitózy = zrací dělení
1. PROMĚNA PROFÁZE – chromozomy se objevují, rozpouští se jaderná membrána, objevuje se dělicí vřeténko

2. METAFÁZE- homologické chromozomy se k sobě přiloží (opticky se zmenší počet chromozomů), ale zůstává stejný počet molekul DNA

3. ANAFÁZE – dochází k rozchodu homologických chromozomů k pólům, celé dvojpárky – redukce počtu chromozomů

4. TELOFÁZE – rekonstují se jaderné obaly, ale buňky hned přechází do druhého zracího dělení – chybí syntetická fáze ( nedochází k zdvojení počtu DNA molekul) – mitóza probíhá stejně

 redukce počtu DNA

BUNĚČNÝ CYKLUS A REPRODUKCE BUŇKY

- růst a rozmnožování – základní vlastnosti organismů
Růst –  buňka přijímá látky z prostředí, využívá je jako zdroj energie a jako stavební látky, narůstá do určité velikosti (geneticky dané)  dělení na 2 buňky dceřiné (poloviční než mateřská)  růst do velikosti mateřské
- cyklický děj – BUNĚČNÝ CYKLUS
- syntetická fáze – zdvojení počtu molekul DNA
-
Chromozom – objevuje se v době buněčného dělení, vláknitý útvar, v interfázi jsou neviditelné v optickém mikroskopu, před syntetickou fází je chromozom tvořen 1 molekulou DNA, která může být dlouhá až 5 cm  zdvojení (2 stejné molekuly) příprava – molekula DNA se obtáčí kolem histonů (bílkoviny) zkrácení délky začnou se vytvářet kličky  spirálovitě se stáčí  chromozom, který lze vidět optickým mikroskopem
Počet chromozomů v buňce: 1 a více
Normální tělní buňka – 2 chromozomy- vždy v párech – stejně velké podobné genetické vlastnosti, záleží, který z páru je silnější, množství kombinací (barva očí,..)  = homologní/ homologické chromozomy
- počet chromozomů nezávisí na dokonalosti, ale na druhové specifičnosti (příbuzné druhy zhruba stejný počet)
- různé chromozomy =heterologické – v každé buňce 2 sady chromozomů


VLASTNÍ DĚLENÍ BUŇKY

I) KARYOKYNEZE – dělení jádra

II) CYTOKYNEZE – dělení cytoplazmy
- ke konci karyokineze dochází k cytokinezi

Typy Karyokineze:

AMITÓZA – přímé dělení – nestejnoměrné rozdělení genetické informace ( např. rakovinné bujení)  degenerace

DĚLENÍ PROKARIOTICKÉ BUNKY – má jediný chromozom DNA

- při dělení dochází ke zdvojení (replikaci) DNA
- 2 chromozomy, které se od sebe vzdalují, až dojde k rozdělení buňky na dvě

MEIOSA – dělení, kdy z jedné diploidní buňky vznikají čtyři haploidní
= dělení pohlavních buněk (gamet)
- dvě dělení jádra: 1. heterotypické – redukce počtu chromozómů, výměna genetické informace
2. homeotypické – rozdělí se napolovic se stejným počtem chromozómů (anafáze, telofáze)
- buněčný cyklus – doba mezi dvěma děleními
1. G-fáze = 1/3 cyklu
2. uzel G0 = dělení zastaveno pro nepřízeň podmínek
3. S-fáze = příprava k replikaci DNA
4. G2-fáze = 1/4 cyklu, zreplikováno, příprava k mitóze


usnadněná difúze – přes membránové bílkoviny – „kanálky“, dovnitř nebo ven

aktivní transport – přes přenašečové bílkoviny, transportují molekuly přes membránu za dodání energie buňkou

endocytóza – membrána obklopí a uzavře materiál vně buňky, odškrtí se za vzniku váčku (pevný materiál – fagocytóza,
tekutina – pinocytóza)

exocytóza – opak endocytózy, měchýřek uvnitř se spojí s membránou a vyvrhne obsah vně buňky

diferenciace buněk:

- specializované rostlinné buňky
1. svěrací – na spodní straně  v párech – otvírání a zavírání průduchů (dýchání)
2. články sítkovic – v lýkové části cévních svazků vytvářejí specializované vodivé prvky SÍTKOVICE (rozvádí rozpustné živiny) – těsně sousedí s DOPROVODNOU BUNKOU, s níž je spojena přes plazmodezmy
- specializované živočišné buňky
1. svalové vlákno – ze svalových buněk, s mnoha jádry a společnou plazmatickou membránou
- obsahuje MYOFIBRILY
2. tyčinky – protáhlé, uzpůsobené k zachycení světla
3. neurony – axon, koncové výběžky axonu, tělo, dendrity
karyokineze – dělení jádra:
-u eukariotických buněk – mitotické dělení

MITOSA – dělení tělesných (somatických) buněk
- v jádře nedělící se buňky jsou chromozómy roztaženy v dlouhá vlákna
- při dělení se chromozómy zkracují a ztlušťují, vypadají jako různě dlouhá tělíska v jednom místě ohnutá
- počet a tvar je charakteristický pro druh
- chromozómy jsou párové (autozómy – shodné velikostí i tvarem – XX, YY)
- jeden pár je různý (heterozóm XY – rozdílné, určují pohlaví)
- soubor všech chromozómů v buňce se nazývá chromozómová sada (u člověka je 23 párů -> 46 chromozómů = diploidní počet – U TĚLESNÝCH BUNĚK, u pohlavních haploidní – poloviční
-profáze – zviditelňování chromozómů, rozděluje se centriol a zaujímá polární polohu, rozpadá se jaderný obal

             -metafáze - vzniká dělící vřeténko – jeden konec je připojený k centriolu a druhý k centroméru, chromozómy se      shromažďují v centrální rovině, kde dochází k jejich štěpení (DNA se už zdvojilo)

             -anafáze – vlákna dělícího vřeténka se zkracují, opačné poloviny chromozómů putují k pólům buňky a buňka se začíná zaškrcovat

              -telofáze – dělící se vřeténko mizí, vytváří se jaderný obal, buňka se rozděluje



-mitotický aparát – tvořen centriolem a dělícím vřeténkem (vytváří se na počátku dělení a na konci zaniká)

stavba prokaryotické a eukaryotické buňky:

stavba prokaryotické buňky:
-bakterie a sinice
-typické jádro chybí -> jadernou hmotu představuje jedna molekula DNA (dvojitá šroubovice uzavřená do celku)
-fce DNA je genetická
-plazmidy – nukleové kyseliny mimo jádro, genetická fce
-ribozómy – drobné útvary tvořeny RNA a bílkovinou
- fcí je tvorba bílkovin
-cytoplazma – bezbarvá, homogenní viskózní hmota, která vytváří vnitřní prostředí buňky
HIALOPLAZMA – po stranách, GRANULOPLAZMA – kolem jádra a organel
-cytoplazmatická membrána – tvoří ji dvě vrstvy fosfolipidů a bílkovin, vždy polopropustná
-  každá molekula fosfolipidu je tvořená hydrofilní hlavou a hydrofobní ocas
- fce – umožňuje výměnu látek s okolím a chrání buňku
stavba eukaryotické buňky:
-všechny kromě bakterií a sinic
-má typické jádro
-jádro – karyon
-obaleno dvěma biomembránami, mezi kterými jsou jaderné póry
-uvnitř je jaderná hmota = karyoplazma, kde jsou chromozómy (DNA) a jadérko (RNA)
-je zde uložena genetická informace
-řídí buňku
-cytoplazmatická membrána
-buněčná stěna – !!!pouze u rostlinných buněk!!!
- látkové složení: celulóza + hemicelulóza + pektiny
do buň. stěny se ukládají dřevo lignum, korek suber, chitin, vosk, sliz, kutin, křemen, vápenec
-stavba: střední lamela – dotyková plocha, spojuje buňky, tvořena převážně pektiny
primární stěna – celulózní a hemicelulózní vlákna, pružná, snadno roste, ukládá různé látky
sekundární stěna – silnější než primární, vzniká postupným přikládáním primární stěny, buňky často odumírají
-nestejně silná, časté ztenčeniny (tečky), kterými prochází cytoplazmatická vlákna (plazmodezmy)
-FCE ochrana buňky a udržování tvaru buňky
-cytoplazma – bezbarvá, polotekutá látka
- tvoří vnitřní prostředí buňky
- je neustále v pohybu
- z vody a bílkovin
-ribozómy – podobné jako u prokaryotické buňky
-mitochondrie – tyčinkovité nebo vláknité útvary tvořené dvěma biomembránami
- vnější membrána je obal
- vnitřní membrána je KRISTI - bohatě zřasená
- vnitřní hmota se nazývá matrix
- energetické centrum buněk (pro metabolismus)
- buněčné dýchání (aerobní respirace)
-cytoskelet – komplexní síť tenkých trubic (mikrotubul) a jemných vláken (aktinová vlákna a intermediální filamenta)
- vnitřní kostra buňky
- aktinová vlákna ovlivňují tvar plazmatické membrány a jsou důležité v pohybu a dělení buňky
-plastidy – tělíska obsahující barviva
- dělí se podle barvy:
- chromoplasty – žlutá nebo černá
- chloroplasty – zelené barvivo chlorofyl
- leukoplasty – bez barvy
-chloroplasty – oválná tělíska tvořená dvěma biomembránami (vnější je obal, vnitřní jsou měchýřky, které se na sebe vrší a tvoří grana)
- fce je fotosyntéza
-plazmidy – nukleové kys. mimo jádro
- fce genetická
-endoplazmatické retikulum – ER
- nachází se kolem jádra
- systém kanálků, váčků a cisteren
1. drsné – nese ribozómy
2. hladké – nenese ribozómy
- ukládá a transportuje produkty nasintetizované buňkou
-Golgiho systém – soustava měchýřků, která přechází v síť váčků a trubic
- probíhají zde biochemické procesy
-vakuoly – měchýřky ohraničené membránou
- obsahují buň. šťávu, v níž je rozpuštěno větší množství látek, které určují řadu vlastností té rostliny (barvu květů, chuť ovoce, léčivost – jedovatost)
- v mladé buňce je více drobných vakuol, ve starší je jedna velká – tonoplast