Za civilizační chorobu se označuje:
• cévní onemocnění
• předčasná ateroskleróza
• infarkt myokardu
• cévní mozkové příhody
• hypertenze
• obezita
• diabetes mellitus
• nádory
• předčasné stárnutí
• zánětlivá revmatická onemocnění kloubů
• předčasné porody a potraty
• některé vrozené vývojové vady nervového systému novorozenců
• deprese
• demence včetně Alzheimerovy choroby
• chronický únavový syndrom
• zácpa
Název chronické neinfekční choroby by se leckomu mohl zdát složitý. Jiným způsobem je lze označit jako tzv. civilizační choroby a nebo, pro svůj častý výskyt, choroby hromadného rozšíření. Pojem civilizační choroby se vztahuje na lidstvo, na jejich styl života, životosprávu, rozvoj technologie a další aspekty moderní doby. Samozřejmě s pokrokem technologií jdou s rozvojem také nemoci, častější výskyt, nové formy. Bohužel se v dnešní době nechá spousta lidí zlákat vidinou mít co nejvíce v co nejkratším čase, vidinou dočasného pohodlí. Nerozvažují ovšem v dlouhodobých perspektivách, což v konečném důsledku vede k masivnímu rozvoji chronických neinfekčních chorob. Za hlavní příčinu je možno považovat nesprávný způsob života, který je charakteristický nedostatkem fyzické aktivity, špatnou životosprávou a vystavování se dlouhotrvajícímu stresu, na nějž není organismus zvyklý. Spousta lidí proti stresu bojuje kouřením, dodává jim to pocit uspokojení a uklidnění, aniž by si uvědomovali, že v cigaretovém kouři je vysoké množství škodlivých látek. Je nutné si uvědomit, že zdraví máme každý jen jedno a proto bychom jej neměli záměrně oslabovat, dbát na správné preventivní opatření, protože jen pevné zdraví vede k harmonickému a šťastném životu.
Infekční onemocnění neboli infekce je chorobný stav, při kterém dochází k poškození hostitelského makroorganismu prostřednictvím parazita, který narušuje vnitřní prostředí makroorganismu, aby tak získal prostředí k vlastnímu růstu a množení.
Míra závažnosti infekce je dána tzv. choroboplodností neboli patogenitou, která závisí na vlastnostech parazita (patogenu), mezi něž patří délka inkubační doby, produkce toxinů aj.
Mezi parazity řadíme bakterie, viry, prvoky, některé druhy červů a členovců a v poslední době i zvláštní druh patogenních proteinů známých jako priony.
Makroorganismus se infekci brání prostřednictvím imunitního systému.
Lékařská věda se proti těmto nákazám brání řadou léčiv (například antibiotiky proti baktériím), jejichž hlavním cílem je maximálně poškodit (zahubit nebo alespoň omezit růst) parazita a zároveň minimálně poškodit napadený makroorganismus.
Prion (někdy označovaný „infekční bílkovina“) je název pro vadnou formu tzv. prionové bílkoviny, vyskytující se v nervových buňkách savců. Platí-li tzv. prionová teorie, jsou priony původci celé řady nemocí CNS lidí i zvířat.
Prionovou teorii formuloval profesor Stanley B. Prusiner v roce 1982. Ten také poprvé použil slovo prion (původně to měl být proin jakožto kombinace slov proteinaceous a infectious, nicméně prion zněl lépe). Prionovou teorii Prusinel formuloval v souvislosti s hledáním původce Creutzfeldt-Jakobovy choroby. Jím objevený prion představuje něco úplně nového. Až do roku 1982 se považovalo za absolutně platné, že infekční nemoci může způsobovat pouze infekční organismus, obsahující nukleovou kyselinu nesoucí genetickou informaci. Prion ovšem žádnou nukleovou kyselinu neobsahuje, je to bílkovina, která se „rozmnožuje“ tím, že mění podobné bílkoviny v organismu.
MOŽNOSTI ŠKOLY V OBLASTI PRIMÁRNÍ PREVENCE
Prevence
dle Světové zdravotnické organizace (WHO) = soubor intervencí s cílem zamezit či snížit výskyt a šíření škodlivých účinků užívání alkoholu a nealkoholových drog.
Dále rozlišuje tři základní typy prevence:
Primární prevence: aktivity a intervence směřující k předcházení užívání látek u osob, které ještě s drogou nejsou v kontaktu. Jejím cílem je tedy předejít problémům spojeným s užíváním drogy. Klade důraz na rozšíření vědomostí, dovedností a postojů podporující zdravý životní styl. Hlavní pilíře primární prevence jsou informace, postoje, chování.
Sekundární prevence: předchází vzniku a rozvoji závislostí u osob, které již mají s drogou zkušenosti, zejména formou poradenství. Sekundární prevence tedy vlastně představuje vyhledávání problému, který již vznikl a jeho léčbu. Jedná se o pomoc těm, kteří drogy berou najít cestu zpátky do života.
Terciální prevence: předchází závažnému nebo trvalému zdravotnímu a sociálnímu poškození formou resocializace, sociální rehabilitace.
- Primární prevence by měla být zaměřena na celou veřejnost a odborníci doporučují začít s prevencí již u dětí na základní škole. Drogová prevence se však může týkat i dětí předškolního věku.
- Prevence je důležitá nejen na úrovni škol a školských zařízení (primární prevence – spolupráce s rodinou, organizace volného času, besedy a odborníky), ale i na úrovni rodiny. Jedním z pilířů drogové prevence je také podpora fungujícího manželství. Dítě v rodině potřebuje cítit jistotu ve vztahu, výchova nesmí být ani volná ani omezující, rodiče musí naslouchat dítěti …
- Pro snižování poptávky po drogách v rámci prevence je také důležitý vliv nejen rodiny, školy, ale i vrstevníků, masmédií, veřejnosti a populárních osobností. Je však nutná návaznost na prevenci na úrovni rodiny.
- V prevenci hraje významnou úlohu i stát, který by se měl mimo jiné snažit o snižování nabídky drog.
+ viz. Programy ot.24
Žádné komentáře:
Okomentovat